S článkami o filme Jánošík, ktorý mal tento týždeň premiéru v slovenských kinách, sa roztrhlo vrece. Sú to vo väčšine prípadov recenzie, ale nájdu sa aj rozhovory s protagonistami.

Eva Borušovičová pre Inland.sk:

Niektoré veci sú nakrútené trochu inak, než som si predstavovala, ale to sú jednotlivosti, duch toho filmu asi funguje tak, ako má. Ja osobne sa teším na štvordielny seriál, lebo v ňom bude takmer všetko, čo som napísala, aj také tie milé odbočky, aj čosi o ďalších zbojníkoch, aj také akoby ľahšie scény, bude to trochu farebnejšie.

Nuž, nakoniec sa nenakrútila jedna z Jánošíkových vízií a aj tie vízie, ktoré sú nakrútené, vyzerajú trochu inak, než som si predstavovala. Vecí, ktoré sa mi páčili veľmi, je mnoho, myslím, že na to, aké depresie majú obyčajne scenáristi po uvidení filmov nakrútených podľa ich scenárov, som spokojná, priam nadšená.

Som rada, že sa to dokončilo. Som šťastná, že sa ten príbeh z papiera a z niekoľkých filmových kotúčov dostal do sveta, že ožil. Pociťujem zvláštnu úľavu a smútok, že sa to tým pre mňa skončilo. A zároveň sa nemôžem ubrániť obavám, či bude všetko aspoň približne pochopené a prijaté.

Eva Borušovičová pre Hospodárske noviny:

Chceli by sme uctievať zlodeja a vraha? Sme tiež takí? Nie sme. A predsa nás Juro Jánošík akosi zrkadlí. A aj preto je asi náš filmový Jánošík prijímaný s takým očakávaním – môže nám povedať veľa nielen o tom, aký bol on, ale aj akí sme my, keďže sme si práve tohto človeka vybrali spomedzi mnohých, aby sa stal legendou. Každá generácia má svojho filmového Jánošíka, každá ním chce povedať niečo iné. Aj ten náš je o nás. A akí sme, na to sa treba prísť pozrieť na vlastné oči.

Jánošík vraj v Prahe sklamal (Joj.sk):

V kine Slovanský dům v Prahe si včerajšia premiéra koprodukčného filmu Jánošík vyslúžila iba váhavý a slabý potlesk. Dôvodom bola pravdepodobne česká mutácia filmu, v ktorej hlavný hrdina, jeho zbojnícki druhovia a ďalšie postavy hovoria po česky.

Jánošík z „českého pohľadu“ (Idnes.cz):

Jediný posun naznačuje, že zbojníky se Juro Jánošík i jeho druh Tomáš Uhorčík stali vlastně bezděčně, neradi a shodou náhod; což zakládá zajímavou historickou úvahu, ale na film to nestačí. Sám Jánošík je nezralý kluk, který neví, co vlastně chce, a když na to přijde, zabijí ho. Přesně tak ho Václav Jiráček také hraje – ukázněně, rozhodně jistěji nežli Matěj Stropnický v Máji, ale jako by nevěděl, co je vlastně zač.

Za obraz Jánošíka na háku se nabízí sedmdesát procent, ale banální symbolický dovětek srazí známku zpět na šedesát. Úměrný soud leží asi někde uprostřed – a to se ještě může lišit podle jazykové verze. Ale ať už mluví Jánošík česky, polsky nebo slovensky, žádná šokující novinka z něj nevypadne.

Jánošík trpí kvôli scenáru (E15.cz):

Text Evy Barušovičkové je jedním slovem hrozný. Postrádá sebemenší nápad, na němž by stál, události spojené s Jánošíkem se pouze odehrají po sobě bez jakékoli návaznosti. Stačí vzpomenout snímky Miloše Formana, které často bývají také biografiemi. Ten však v životě zobrazované osobnosti dokáže najít jeden motiv, na němž pak staví celý snímek. To jeho filmům dodává punc originality a jisté geniality. A nechce se věřit, že by legenda o Jánošíkovi, či i jeho „pravdivá historie“, za niž se aktuální snímek označuje, nic podobného nenabízely. Že by skutečně šlo pouze o to, že zbojník tehdy přepadl toho, potom onoho, jednou se zamiloval, zradil jej jeden z jeho nejbližších a skončil nabodnutý na háku?

Agnieszka Holland obhajuje Jánošíka (Ihned.cz):

V jedné české recenzi jsem si přečetla, že je ten film moc folklorní. Té výtce nerozumím. Právě folklor byl zcela klíčový pro formování Jánošíkova charakteru. Je třeba si uvědomit, že Slovensko počátku osmnáctého století, to byla země, kde prakticky neexistovala společenská vrstva intelektuálů a aristokracie, takže právě lidové zvyky a tradice byly jediným způsobem národního uvědomění a sebevyjádření.

Keď erotika spomaluje film (Ihned.cz):

Ve filmu je mnoho velmi dobře zvládnutých akčních scén, i když přes veškerou snahu nepůsobí tak syrově, jak by divák od podobného příběhu očekával. Ostatně celý film je vymydlený a uhlazený jako Jánošíkova hladká dětská tvářička, zarazí snad jen mnoho erotických scén, které už tak těžkopádné tempo filmu spíše zpomalují. Dokonce i Václav Jiráček tu jako Jánošík předvádí zdařilejší herecký výkon než jindy – a daří se i představitelům dalších rolí.

Vlastně je trochu smutné, že přes všechnu tu snahu a řadu zvládnutých detailů není Jánošík zdařilejším filmem. Hollandová podobně jako Jakubisko vychází z premisy, že tak zásadní mýtus je třeba ztvárnit podobně monumentálním způsobem. Příběhu by ale naopak prospěla spíše větší intimita, pokus se více přiblížit hrdinovým motivacím. Takto je Jánošík po Bathory jen dalším velmi nákladným filmem, na který si přes všechny vynaložené prostředky nikdo za pár let ani nevzpomene.

Na záver dávame do pozornosti súťaž o 3 knihy Jánošík, pravdivá história (senár k filmu od Evy Borušovičovej), ktoré  môžete vyhrať na Moviemania.sk.